|
* Jsme občané
* HzPD - české hnutí za přímou demokracii * Otevřený dopis všem občanům ČR a petice požadující zavedení referend v ČR
* Návrh Občanské ústavy: * Kniha ke stažení: George Sagi: Teorie přímé demokracie * A. Rossin: Zlaté pravidlo a demokracie
Anglicky:
* Historický vývoj politických systému Evropy směřující ke skutečné demokracii. |
Slovo "demokracie" v češtině znamená "vláda lidu", t.j. vláda všech občanů
stejnou měrou - přímé spolurozhodování všech členů společnosti
o věcech veřejných, o věcech, které se dotýkají života každého
jedince. V této čisté formě bohužel dnes neexistuje demokracie
v žádné zemi. Ze všech nejvíce se tomuto ideálu blíží Švýcarsko,
jehož občané již 150 let hlasují v referendech o všech důležitých
zákonech (jako jediným v Evropě se jim podařilo uchovat si výdobytky
revolučního roku 1848) a již 110 let mají i právo přímé zákonné
iniciativy (nové zákony může iniciovat nejen parlament ale i občané
sebráním dostatečného množství podpisů).
Protože se pojmu demokracie běžně používá k označení existujicích
reprezentativních systémů vlády (reprezentativní demokracie), nezbývá
stoupencům jediné skutečné demokracie než používat k jejímu
označení přívlastku "přímá".
Na úsvitu lidské civilizace byla přímá demokracie pravděpodobně hodně rozšířena (např. před příchodem Evropanů bylo u severoamerických Indiánů mnohem více rozšířeno demokratické rozhodování o zaležitostech jednotlivých kmenů než autoritativní vláda dědičných náčelníků). Když počet obyvatel v nějaké správní jednotce vzrostl nad zhruba 10 tisíc, přestávala přímá demokracie fungovat, protože tenkrát neexistovaly prostředky pro efektivní a rychlou komunikaci mezi všemi příslušníky takové obce. Rozhodování se postupně soustředilo v rukách malé skupiny lidí. Dnešní reprezentativní "demokracie" je sice velký pokrok proti neomezené monarchii a asi ten nejlepší způsob organizace společnosti při komunikačních možnostech, které až donedávna lidstvo mělo. Jenže stále více lidí začíná být nespokojeno s tím, že má jen minimální možnost spolurozhodovat o věcech, které mají přímý vliv na jejich životy. Už jim nestačí dostat hlas jen jednou za čtyři nebo pět let při všeobecných volbách, při nichž zvolí své zástupce, kteří pak do příštích voleb mohou vládnout jak se jim zlíbí. Zatím neexistuje mechanismus, který by zvolené reprezentanty nutil brát po celou dobu jejich funkčního období ohled na mínění svých voličů. Záleží to zcela na jejich libovůli. Navíc v mnohých zemích nemají voliči skutečný výběr ani v den voleb, pokud se programy jednotlivých stran, které kandidáty nominují, liší jen v nepodstatných detailech. S rychlým rozvojem moderních komunikačních prostředků v posledních několika málo letech, reprezentovaným především překotným růstem Internetu, sílí naděje, že by se přímá demokracie mohla opět stát praktickou formou organizace společnosti a to i v měřítku dnešní celosvětové populace. A skutečně, stále více lidí požaduje zavedení nějaké formy přímé demokracie, jak tomu nasvědčují i četné webové stránky věnované tomuto tématu. Odkazy na mnohé z nich najdete na mé mnohem podrobnější anglické stránce o přímé demokracii.
Systém hojně využívající iniciativy a referenda existuje již více než sto let ve Švýcarsku,
(které dosáhlo, díky jemu, nejvyšší životní úrovně v Evropě), v Bavorsku a ve 23 státech USA.
Právo na iniciativu a referendum má být v brzké době zahrnuto i do belgické ústavy.
|
|---|